Kdykoli mám čas, fotím, říká fotograf Miroslav Pawelek
Se snímky Miroslava Pawelka se zájemci mohou setkat na výstavách, každoročně v autorském kalendáři, který vychází pouze v exklusivně malém nákladu, či v denním tisku, kde se objevují hlavně jeho reportážní fotografie. Jaká vlastně byla jeho cesta k focení a co fotí rád, prozrazuje v následujícím rozhovoru.
Pamatuješ si, kdy poprvé, jsi propadl kouzlu fotografie?
„Asi jako každý teenager jsem v pubertě začal experimentovat s focením. Fotil jsem na fotoaparát mého otce. Byla to doba oťukávání,zda-li bych si s „malou černou krabičkou“ rozuměl. Kouzlu focení jsem poté propadl naplno. Proto jsem neváhal a pořídil jsem si vlastní fotoaparát. A začal jsem se focením seriózně zabývat. Věnoval jsem se samostudiu, vzdělával jsem se, navštěvoval jsem výstavy.
Co tě na fotografování baví nejvíc?
Nejraději mám na fotografování onen magický okamžik, kdy člověk přiloží hledáček fotoaparátu k oku a najednou začne vnímat svět skrz soustavu čoček. Fascinuje mě, že mohu zachytit v čase svůj vlastní obraz toho, jak vidím fotografovanou osobu, okamžik, scénu.
Fotíš každý den, nebo spíš, dovedeš si představit den bez focení?
Nefotím každý den, ale mnohdy mi to chybí tak jako droga. Takže kdykoliv mám čas, beru fotoaparát do ruky a vyrážím na lov nějakých zajímavých snímků.
Někteří fotografové nedají dopustit na starší, klasické přístroje a digitální fotografii příliš nefandí. Co si myslíš, o digitálním focení, ty?
Já nedám na digitální fotografii dopustit. Sám jsem se začal intenzivněji věnovat focení poté, co se mi do ruky dostala digitální zrcadlovka. Ale samozřejmě focení na klasický přístroj má své neodolatelné kouzlo.
Prozradíš, co fotíš rád?
Mou srdeční záležitostí je focení divadla a koncertů. Pak se rád věnuji portrétní fotografií, dokumentu a reportáži.
Máš ve svém portfoliu fotografii, na kterou jsi opravdu hrdý?
Vždy mám pocit, že každá vytvořená fotografie by mohla být ještě lepší. Velmi si však cením fotografického dokumentu o malé dívce, který se mi, myslím, povedl. Ostatně posoudit, které mé fotografie jsou nejlepší, mohou samotní návštěvníci právě na těchto mých webových stránkách.
Přejeme ti tedy dobré světlo!
(gc)